Všechna jména
Nejvíce komentovaná jména
Nejvíce zasílaná jména
Nevíte si rady s výběrem jména? Zkuste náhodný výběr :)
Náhodný výběr holky
Náhodný výběr kluci
Nejvíce komentovaná jména
Nejvíce zasílaná jména
Nevíte si rady s výběrem jména? Zkuste náhodný výběr :)
Náhodný výběr holky
Náhodný výběr kluci
OTEC U PORODU- ANO ČI NE?
27. Červenec 2009 - 15:27 | 
admin
Otec u porodu - ano či ne? Tuto otázku si dnes pokládá většina párů. Všeobecně se můžeme setkat s různými názory a pohledy na toto téma, které se vyjadřují ve smyslu pozitivním, ale také ve smyslu negativním. Velmi důležitá je zde svobodná volba muže a ženy, kteří se domluví a vzájemně se respektují. Roli zde hraje také spousta okolností, které by měl každý pár zvážit a dobrovolně se rozhodnout.
V sedmdesátých letech se konala konference Americké společnosti ženských lékařů, na které bylo předneseno kolem 30-ti odborných sdělení. Mimořádnou pozornost vzbudila přednáška prof. Newtonové pojednávající o humanizaci porodu. Autorka uvedla: „ Lékařské předpisy všeobecně zakazují otcům, aby přihlíželi narození vlastního dítěte a poskytli ženám psychickou podporu v pokročilém stádiu bolesti, stává se to navzdory skutečnosti, že porodní tým nemá čas, aby rodičku v jejich bolestech těšil. Přitom téměř každý porod je provázen psychickou krizí, v níž je žena obzvlášť náchylná k silné závislosti na lidech, kteří jsou právě v jejím okolí.“ ( Trča, 2004, s. 10) Tato myšlenka byla zakrátko vyzkoušena v praxi, nejdříve ve Spojených státech, poté i v Evropě. Fenomén mužů u porodu se začal nečekaně rozvíjet v nejvyspělejších zemích světa. Tehdy začala nová generace žen vyžadovat, aby je otec dítěte při porodu podpořil. Takové požadavky vyjadřovaly ženy zhruba od té doby, kdy se porody začaly přesouvat do stále větších ústředních nemocnic, v nichž rodičky postrádaly intimitu a sociální zázemí. Následně se začaly objevovat názory odborníků, kteří tvrdili, že účast otce posílí vazby mezi partnery, a tím se sníží rozvodovost nebo že přítomnost otce jako důvěrné osoby usnadní porod a přinese snížení počtu porodů císařským řezem apod. Společný porod se tak stal pro mnoho partnerských dvojic vrcholnou životní událostí.
V České republice proběhly první porody za přítomnosti partnera v 80.- tých letech minulého století. Zprávy o nich podali v odborných časopisech lékaři ze Znojma, Ostrova u Karlových Varů aj. Právě ve Znojmě proběhl vůbec první porod za přítomnosti otce dne 29.3. 1984. Uvedenou zprávu zveřejnili dva lékaři MUDr. M.Štimpl a MUDr. L. Slezák v časopise Československá gynekologie. První reakce vyzdvihovaly příznivý vliv partnerů na psychiku rodiček, na zkrácení délky porodů i posilování citových vztahů mezi partnery. Později se ukázalo, že je velmi vhodné zapojit partnera již v období těhotenství, neboť i tato skutečnost může následně ovlivnit průběh porodu.
Názory odborníků i laiků na přítomnost otce u porodu se v průběhu let i dnes stále liší. Jak je to ale ve skutečnosti? Je lepší, pokud se muž porodu zúčastní, nebo by si měl tento zážitek odpustit? Působí přítomnost otce u porodu pozitivně nebo negativně? Může účast otce při porodu ovlivnit pozdější sexuální život partnerů? Dokáží se všichni otcové vyrovnat se silnými emocionálními reakcemi způsobenými účastí na porodu? To jsou jedny z otázek, které jsou i dnes stále aktuální.
Otec je nejčastější doprovázející osobou rodičky a jeho vliv je mnohdy velice přínosný. Jde zvláště o podporu ve sféře psychické, ve vytvoření pocitu bezpečí, který těhotná potřebuje. Většina žen si dnes přeje přítomnost partnera u porodu, přeje si s ním sdílet náročné a zároveň mezní okamžiky svého vlastního i jejich společného života. Přibližně 2/3 rodiček následně hodnotí své zkušenosti s otcem u porodu velmi kladně. Potvrzují, že společné zážitky prohlubují vzájemný vztah mezi partnery i vztah otce k dítěti. Otec, který se bezprostředně po porodu dotýká svého dítěte, prožívá často neopakovatelné okamžiky štěstí. Jsou to ve většině případů otcové, kteří už po celou dobu těhotenství své partnerce pomáhají a první křik novorozence je pro ně slavnostním vyvrcholením celé této péče a potvrzením toho, že se konečně stali otci.
Jsou mezi námi ale také ženy, které se zmítají mezi dvěma pocity: na jedné straně si přejí, aby měly při porodu u sebe někoho, kdo by je podpořil, na druhé straně pak chtějí zůstat samy, přítomnost druhé osoby na ně působí rušivě. Některé mají dokonce pocit, že porod je výhradní záležitostí žen, a muže rozhodně mít na sále nechtějí. Mají strach křičet, bojí se, že budou vypadat zbaběle, že je partner uvidí v ne příliš estetické podobě, ovlivní to jejich budoucí sexuální život apod. Také někteří muži se obávají a mají strach z přítomnosti u porodu. Bojí se, že by pohled na ženu v bolestech nevydrželi, „nesnášejí pohled na krev“, cítí se špatně, připadají si neobratní, mají pocit neužitečnosti, celkově se tak zdůrazňuje pocit bezmoci, ztráty kontroly a zvyšující se nejistoty u otce.
Role partnerů u porodu se od doby, kdy začali své ženy doprovázet na porodní sály postupně vyvíjí a mění. Nejdříve se muži v předporodních kurzech seznamovali s postupem porodu, dýchacími vzorci apod. Při porodu měl partner hrát aktivní roli, v podstatě rodičku vést a pomáhat jí vyrovnat se s porodním procesem. Učil se masážním technikám a spolu s partnerkou úlevovým porodním polohám. Byl tedy tím, kdo měl svou ženu provést porodem až k narození dítěte. Časem si zastánci a zastánkyně přirozeného porodu uvědomili, že tak jako je každá žena jiná a různé jsou její reakce během porodu, také každý muž je určen svou osobností a nemůžeme očekávat, že se při porodu bude chovat dle předem daného modelu.I dnes se nastávající rodiče teoreticky seznamují s průběhem porodu, fyziologickými polohami, přirozenými prostředky, jak rodičce poskytovat úlevu atd.
Zdůrazňuje se však to, aby se žena cítila bezpečně a přirozený průběh porodu nebyl rušen vnějšími vlivy a zásahy. V tomto smyslu je i partner podporován, aby spolu s ženou citově sdílel průběh porodu a narození dítěte a choval se, jak je mu blízké. Chce- li a vyhovuje - li to jeho partnerce, hraje aktivnějšího v roli ochránce a pomocníka. Na druhou stranu je stejně tak správné, pokud svou přítomností dává jen najevo, že je při ní. Rodiče si tedy všeobecně sami mohou následně upřesnit své představy o porodu a způsobu příchodu dítěte na svět, např. četbou apod. V dobrém kurzu mají možnost vyjádřit svá očekávání, obavy a ujasnit si, co by mohlo právě jejich dvojici nejlépe vyhovovat. Velmi se oceňuje přítomnost, klid, trpělivost.
Co se týká přístupů nemocnic, doprovázející osoba je vítána či tolerována ve většině našich porodnic. Některé nemocnice mají vytvořena dokonce „ Pravidla pobytu na porodním sále“, se kterým jsou všichni řádně seznámeni. V některých nemocnicích musí absolvovat otcové kurz, rozdílné jsou i poplatky. V některých případech smí doprovod s rodičkou být po celou dobu, jindy smí přijít až na 2. dobu porodní apod.
Mohly bychom tedy říct, že důvody pro a proti přítomnosti otce jsou v rovnováze. Žádný muž by neměl být k přítomnosti u porodu nucen a rozhodně by neměl podléhat nějakému módnímu diktátu. Přítomnost otce u porodu je v současné době nejen běžná záležitost, ale někdy až požadavek k tomu, aby mohl být označen známkou „dobrý otec“. Jedni dlouho přemítají, jiní jsou zvědaví nebo na ně tlačí okolí. Někdo po tom touží, někdo váhá, někdy rodička doprovod nechce nebo na tom za každou cenu zase trvá. Muž nemůže být nucen, a obráceně nikdo nemá právo vyžadovat od ženy, aby se předváděla svému partnerovi v intimních situacích, když jí to je nepříjemné. Celkově by tedy role otce u porodu neměla být přeceňována a brána jako povinnost.
Každý člověk je trochu jiný a závisí na okolnostech a osobních předpokladech, zda bude jeho přítomnost u porodu radostnou událostí a přínosem nebo naopak traumatickým zážitkem. Existuje mnoho rozdílných dvojic- liší se délkou společného života, stupněm intimity vztahu a mnoha dalšími okolnostmi. Všechny tyto okolnosti by měla budoucí rodička se svým partnerem předem probrat a prodiskutovat. Je proto dobré, když o svých pocitech společně hovoří. Budoucí rodiče by měli před narozením dítěte získat dostatek informací, a pak se rozhodnout podle vlastního uvážení. Jejich pocity je nutné respektovat. Jedině oboustranné a dobrovolné láskyplné angažmá může přinášet podporu a prospěch pro všechny zúčastněné- matku, dítě, otce i zdravotnický personál.
Reakce rodiček a jejich partnerů:
1.Matka, 25 let:
„Já jsem byla hrozně ráda, že tam manžel byl. Rodila jsem 10 hodin, tak jsem si aspoň měla s kým popovídat, měl mě kdo namasírovat, podat mi vodu, sledovat kontrakce- jak dlouho trvají a když jsem nakonec šla na „císaře“, tak jsem byla ráda, že viděl malou jako první a že ji natočil a vyfotil. Určitě bych chtěla, aby tam byl znovu i u druhého porodu.“ 1.Otec, 25 let:
„Podruhé už bych k porodu nešel. Bylo to pro mě hrozně stresující, jak jsem viděl manželku trpět a pak jak šla na císařský řez, tak jsem vůbec nevěděl, co se děje a hrozně jsem se o manželku a miminko bál. Doteď mám na to špatné vzpomínky. „
2. Matka, 27 let:
„Já jsem byla velice ráda, že je manžel se mnou u porodu, byl mi oporou, pomáhal mi, když jsem chtěla někde přejít, podržel mi ruku, pohladil mě. Věděla jsem, že v tom nejsem sama. Myslím si, že otec u porodu upevní vztah mezi rodiči navzájem a prohloubí vztah mezi otcem a dítětem.“
2. Otec, 33let:
„ Beru porod jako zkušenost a nezapomenutelný zážitek.“
3.Matka, 26 let
„Musím říct, že mi přítomnost manžela u porodu byla příjemná a to z několika důvodů: 1.Pocit jistoty mít vedle sebe blízkého člověka. 2. Aktivní spolupráce před samotným porodem, protože jsem dostala „kapačku“, nemohla jsem s ní sama chodit a sestry na mě neměly čas. Manžel tedy držel“ kapačku“, přidržoval mě a tak jsme popocházeli, což bylo mnohem snesitelnější než jenom ležet. 3. Krásný společný pocit po porodu z narozeného děťátka.“
3. Otec, 42let:
„Osobní účast u porodu dítěte doporučuji všem otcům, nebo alespoň těm, kteří snesou pohled na jisté utrpení své partnerky. Koneckonců, zdá se mně logické, aby otec, který byl se svoji polovičkou na začátku oné devítiměsíční cesty, byl účasten i konce. Plození dítěte je většinou příjemná věc. Charakterní otec by měl však se svoji manželkou sdílet i těžší, přesto však většinou radostný, logický následek společného aktu, a ne se vymlouvat na to, že "nesnáší pohled na krev". Nejdůležitější je však podpora manželky, která prožívá svoji "těžkou hodinku" uprostřed cizího a někdy možná i nevlídného prostředí. Nezapomenutelný je i první kontakt otce s narozeným dítětem, který doposud své dítě v bříšku manželky vnímal přeci jenom spíše zprostředkovaně a trochu neosobně.“
4. Matka, 26 let:
“Já zastávám názor, že tatínek při porodu je opravdu velká psychická podpora, zvlášť pro citlivější ženy, protože mají pocit, že v tom tzv. „nejsou samy“, ale podotýkám, že teda u mě to bylo jen ze začátku porodu, kdy byly kontrakce slabé a v 5 minutových intervalech. To jsme leželi jen na porodním sále, poslouchali rádio a manžel mě každých 5 minut hlásil, kdy přijde další kontrakce. Když už se „přiostřovalo“ a bolesti začaly být ukrutné , jsem měla pocit, že bych byla i nejradši sama a každé slovo nebo jen jeho dotek mě s prominutím obtěžovaly. A vůbec mně nevadilo ,že si manžel odskočil do města na snídani, protože v tu chvíli, kdy jsou kontrakce silné, mně bylo úplně jedno, jestli tam je. Ale je pravda, že v poslední fázi porodu jsem byla moc ráda, že tam manžel se mnou je a povzbuzoval mě, když už jsem opravdu nemohla. Shrnuto:otec u porodu oceňuji!
Ale musím říct, že paní co se mnou ležela na pokoji rodila podruhé a ani jednou tam s ní otec nebyl. Prostě k tomu chlapa nepotřebovala a byla toho názoru ,že v tomto jí chlap opravdu moc nepomůže.Co maminka to asi jiný názor. Podruhé bych manžela při porodu chtěla, hlavně pro ten pocit, že v tom nejsem sama a ať taky vidí, čím vším si ženská musí projít.“
4. Otec, 27 let :
„Pro mě to byl úplně nejlepší zážitek mého života. Myslím si, že chlap při porodu je docela velká psychická podpora pro ženu, i když v několika momentech jsem si přišel bezmocný, když jsem nemohl pomoct své manželce. A podruhé by šel do toho taky. Možná i proto , protože náš porod proběhl bez komplikací a taky jsem si přestřihnul pupeční šňůru a zastal jsem roli fotografa. Takže jsem plný spíše těch kladných dojmů jak záporných .“
5. Matka, 27 let:
„Já si porod bez manžela, otce miminka, nedokážu představit. Strašně moc mi při porodu pomohl a bez něho bych to fakt nezvládla. Manžel je ten typ, který u toho porodu vyloženě chtěl být a prožívat to se mnou. A není nic krásnějšího, než když má člověk pak v náručí ten maličký „uzlíček štěstí“, drží ho a tebe drží manžel. Fakt úžasný pocit, který všem moc přeji. U mě byla ta výhoda, že manžel se mnou chodil do předporodního kurzu, takže věděl co a jak u porodu dělat. Fakt bych to bez něj neodrodila A že to proběhlo tak hladce je určitě i jeho zásluha! Rodila bych hned zase… „
5. Otec, 33 let:
„Porod byl pro mě zážitkem na celý život a jsem strašně rád, že jsem u toho mohl být. Manželka měla rodit původně „císařem“ . Nakonec se ale dozvěděla, že může rodit normálně. Byl jsem tak šťastný, že to tak je a můžu u porodu být, že mi ukápla i slza.“
6. Matka, 29let:
„Já tedy manžela u ani jednoho porodu neměla, nechtěl a já taky ne. Nemá rád nemocnice, bílé pláště a já jsem toho názoru, že tohle chlap vidět nemusí a ta ženská v tom je stejně sama. Důležité je to, jak se pak on potom postaví k výchově. Myslím, že to spousta mužů dělá proto, aby se zavděčili a měli doma klid, kvůli okolí, aby se předvedli jací jsou“ kabrňáci“, ale ovšem i z toho důvodu, že si chtějí zažít tento neopakovatelný zážitek se svou partnerkou. Znám i takové lidi, co si to točili přímo na kameru a to už se mi zdá příliš. Ještě k tomu, proč jsem nechtěla manžela u porodu: nerada před ním brečím, nechci aby viděl bolest v mých očích, protože ty porodní bolesti jsou hrozné….“
Závěr:
Otázku společné přítomnosti u porodu by měl každý pár zvážit. Jak vyplývá z našeho příspěvku i reakcí párů, tak existuje spousta důvodů, proč by měl být otec u porodu, ale také proč ne. Podstatné je, aby volba partnera u porodu, byla dobrovolná. Taktéž je důležité, aby byl otec zapojen do předporodní péče o matku a účastnil se společně s ní předporodních kurzů, kde se spoustu věci dozví a získá důležité informace. V rámci vlastního porodu je pak velmi oceňována psychická podpora partnera, který se může účastnit porodu aktivně nebo také pouze porodu přihlížet.
30.4.2009 Kongres www.pohledynaporod.cz
Markéta Valentová, Michaela Karafiátová
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut zdravotnických studií, Ústav ošetřovatelství
V sedmdesátých letech se konala konference Americké společnosti ženských lékařů, na které bylo předneseno kolem 30-ti odborných sdělení. Mimořádnou pozornost vzbudila přednáška prof. Newtonové pojednávající o humanizaci porodu. Autorka uvedla: „ Lékařské předpisy všeobecně zakazují otcům, aby přihlíželi narození vlastního dítěte a poskytli ženám psychickou podporu v pokročilém stádiu bolesti, stává se to navzdory skutečnosti, že porodní tým nemá čas, aby rodičku v jejich bolestech těšil. Přitom téměř každý porod je provázen psychickou krizí, v níž je žena obzvlášť náchylná k silné závislosti na lidech, kteří jsou právě v jejím okolí.“ ( Trča, 2004, s. 10) Tato myšlenka byla zakrátko vyzkoušena v praxi, nejdříve ve Spojených státech, poté i v Evropě. Fenomén mužů u porodu se začal nečekaně rozvíjet v nejvyspělejších zemích světa. Tehdy začala nová generace žen vyžadovat, aby je otec dítěte při porodu podpořil. Takové požadavky vyjadřovaly ženy zhruba od té doby, kdy se porody začaly přesouvat do stále větších ústředních nemocnic, v nichž rodičky postrádaly intimitu a sociální zázemí. Následně se začaly objevovat názory odborníků, kteří tvrdili, že účast otce posílí vazby mezi partnery, a tím se sníží rozvodovost nebo že přítomnost otce jako důvěrné osoby usnadní porod a přinese snížení počtu porodů císařským řezem apod. Společný porod se tak stal pro mnoho partnerských dvojic vrcholnou životní událostí.
V České republice proběhly první porody za přítomnosti partnera v 80.- tých letech minulého století. Zprávy o nich podali v odborných časopisech lékaři ze Znojma, Ostrova u Karlových Varů aj. Právě ve Znojmě proběhl vůbec první porod za přítomnosti otce dne 29.3. 1984. Uvedenou zprávu zveřejnili dva lékaři MUDr. M.Štimpl a MUDr. L. Slezák v časopise Československá gynekologie. První reakce vyzdvihovaly příznivý vliv partnerů na psychiku rodiček, na zkrácení délky porodů i posilování citových vztahů mezi partnery. Později se ukázalo, že je velmi vhodné zapojit partnera již v období těhotenství, neboť i tato skutečnost může následně ovlivnit průběh porodu.
Názory odborníků i laiků na přítomnost otce u porodu se v průběhu let i dnes stále liší. Jak je to ale ve skutečnosti? Je lepší, pokud se muž porodu zúčastní, nebo by si měl tento zážitek odpustit? Působí přítomnost otce u porodu pozitivně nebo negativně? Může účast otce při porodu ovlivnit pozdější sexuální život partnerů? Dokáží se všichni otcové vyrovnat se silnými emocionálními reakcemi způsobenými účastí na porodu? To jsou jedny z otázek, které jsou i dnes stále aktuální.
Otec je nejčastější doprovázející osobou rodičky a jeho vliv je mnohdy velice přínosný. Jde zvláště o podporu ve sféře psychické, ve vytvoření pocitu bezpečí, který těhotná potřebuje. Většina žen si dnes přeje přítomnost partnera u porodu, přeje si s ním sdílet náročné a zároveň mezní okamžiky svého vlastního i jejich společného života. Přibližně 2/3 rodiček následně hodnotí své zkušenosti s otcem u porodu velmi kladně. Potvrzují, že společné zážitky prohlubují vzájemný vztah mezi partnery i vztah otce k dítěti. Otec, který se bezprostředně po porodu dotýká svého dítěte, prožívá často neopakovatelné okamžiky štěstí. Jsou to ve většině případů otcové, kteří už po celou dobu těhotenství své partnerce pomáhají a první křik novorozence je pro ně slavnostním vyvrcholením celé této péče a potvrzením toho, že se konečně stali otci.
Jsou mezi námi ale také ženy, které se zmítají mezi dvěma pocity: na jedné straně si přejí, aby měly při porodu u sebe někoho, kdo by je podpořil, na druhé straně pak chtějí zůstat samy, přítomnost druhé osoby na ně působí rušivě. Některé mají dokonce pocit, že porod je výhradní záležitostí žen, a muže rozhodně mít na sále nechtějí. Mají strach křičet, bojí se, že budou vypadat zbaběle, že je partner uvidí v ne příliš estetické podobě, ovlivní to jejich budoucí sexuální život apod. Také někteří muži se obávají a mají strach z přítomnosti u porodu. Bojí se, že by pohled na ženu v bolestech nevydrželi, „nesnášejí pohled na krev“, cítí se špatně, připadají si neobratní, mají pocit neužitečnosti, celkově se tak zdůrazňuje pocit bezmoci, ztráty kontroly a zvyšující se nejistoty u otce.
Role partnerů u porodu se od doby, kdy začali své ženy doprovázet na porodní sály postupně vyvíjí a mění. Nejdříve se muži v předporodních kurzech seznamovali s postupem porodu, dýchacími vzorci apod. Při porodu měl partner hrát aktivní roli, v podstatě rodičku vést a pomáhat jí vyrovnat se s porodním procesem. Učil se masážním technikám a spolu s partnerkou úlevovým porodním polohám. Byl tedy tím, kdo měl svou ženu provést porodem až k narození dítěte. Časem si zastánci a zastánkyně přirozeného porodu uvědomili, že tak jako je každá žena jiná a různé jsou její reakce během porodu, také každý muž je určen svou osobností a nemůžeme očekávat, že se při porodu bude chovat dle předem daného modelu.I dnes se nastávající rodiče teoreticky seznamují s průběhem porodu, fyziologickými polohami, přirozenými prostředky, jak rodičce poskytovat úlevu atd.
Zdůrazňuje se však to, aby se žena cítila bezpečně a přirozený průběh porodu nebyl rušen vnějšími vlivy a zásahy. V tomto smyslu je i partner podporován, aby spolu s ženou citově sdílel průběh porodu a narození dítěte a choval se, jak je mu blízké. Chce- li a vyhovuje - li to jeho partnerce, hraje aktivnějšího v roli ochránce a pomocníka. Na druhou stranu je stejně tak správné, pokud svou přítomností dává jen najevo, že je při ní. Rodiče si tedy všeobecně sami mohou následně upřesnit své představy o porodu a způsobu příchodu dítěte na svět, např. četbou apod. V dobrém kurzu mají možnost vyjádřit svá očekávání, obavy a ujasnit si, co by mohlo právě jejich dvojici nejlépe vyhovovat. Velmi se oceňuje přítomnost, klid, trpělivost.
Co se týká přístupů nemocnic, doprovázející osoba je vítána či tolerována ve většině našich porodnic. Některé nemocnice mají vytvořena dokonce „ Pravidla pobytu na porodním sále“, se kterým jsou všichni řádně seznámeni. V některých nemocnicích musí absolvovat otcové kurz, rozdílné jsou i poplatky. V některých případech smí doprovod s rodičkou být po celou dobu, jindy smí přijít až na 2. dobu porodní apod.
Mohly bychom tedy říct, že důvody pro a proti přítomnosti otce jsou v rovnováze. Žádný muž by neměl být k přítomnosti u porodu nucen a rozhodně by neměl podléhat nějakému módnímu diktátu. Přítomnost otce u porodu je v současné době nejen běžná záležitost, ale někdy až požadavek k tomu, aby mohl být označen známkou „dobrý otec“. Jedni dlouho přemítají, jiní jsou zvědaví nebo na ně tlačí okolí. Někdo po tom touží, někdo váhá, někdy rodička doprovod nechce nebo na tom za každou cenu zase trvá. Muž nemůže být nucen, a obráceně nikdo nemá právo vyžadovat od ženy, aby se předváděla svému partnerovi v intimních situacích, když jí to je nepříjemné. Celkově by tedy role otce u porodu neměla být přeceňována a brána jako povinnost.
Každý člověk je trochu jiný a závisí na okolnostech a osobních předpokladech, zda bude jeho přítomnost u porodu radostnou událostí a přínosem nebo naopak traumatickým zážitkem. Existuje mnoho rozdílných dvojic- liší se délkou společného života, stupněm intimity vztahu a mnoha dalšími okolnostmi. Všechny tyto okolnosti by měla budoucí rodička se svým partnerem předem probrat a prodiskutovat. Je proto dobré, když o svých pocitech společně hovoří. Budoucí rodiče by měli před narozením dítěte získat dostatek informací, a pak se rozhodnout podle vlastního uvážení. Jejich pocity je nutné respektovat. Jedině oboustranné a dobrovolné láskyplné angažmá může přinášet podporu a prospěch pro všechny zúčastněné- matku, dítě, otce i zdravotnický personál.
Reakce rodiček a jejich partnerů:
1.Matka, 25 let:
„Já jsem byla hrozně ráda, že tam manžel byl. Rodila jsem 10 hodin, tak jsem si aspoň měla s kým popovídat, měl mě kdo namasírovat, podat mi vodu, sledovat kontrakce- jak dlouho trvají a když jsem nakonec šla na „císaře“, tak jsem byla ráda, že viděl malou jako první a že ji natočil a vyfotil. Určitě bych chtěla, aby tam byl znovu i u druhého porodu.“ 1.Otec, 25 let:
„Podruhé už bych k porodu nešel. Bylo to pro mě hrozně stresující, jak jsem viděl manželku trpět a pak jak šla na císařský řez, tak jsem vůbec nevěděl, co se děje a hrozně jsem se o manželku a miminko bál. Doteď mám na to špatné vzpomínky. „
2. Matka, 27 let:
„Já jsem byla velice ráda, že je manžel se mnou u porodu, byl mi oporou, pomáhal mi, když jsem chtěla někde přejít, podržel mi ruku, pohladil mě. Věděla jsem, že v tom nejsem sama. Myslím si, že otec u porodu upevní vztah mezi rodiči navzájem a prohloubí vztah mezi otcem a dítětem.“
2. Otec, 33let:
„ Beru porod jako zkušenost a nezapomenutelný zážitek.“
3.Matka, 26 let
„Musím říct, že mi přítomnost manžela u porodu byla příjemná a to z několika důvodů: 1.Pocit jistoty mít vedle sebe blízkého člověka. 2. Aktivní spolupráce před samotným porodem, protože jsem dostala „kapačku“, nemohla jsem s ní sama chodit a sestry na mě neměly čas. Manžel tedy držel“ kapačku“, přidržoval mě a tak jsme popocházeli, což bylo mnohem snesitelnější než jenom ležet. 3. Krásný společný pocit po porodu z narozeného děťátka.“
3. Otec, 42let:
„Osobní účast u porodu dítěte doporučuji všem otcům, nebo alespoň těm, kteří snesou pohled na jisté utrpení své partnerky. Koneckonců, zdá se mně logické, aby otec, který byl se svoji polovičkou na začátku oné devítiměsíční cesty, byl účasten i konce. Plození dítěte je většinou příjemná věc. Charakterní otec by měl však se svoji manželkou sdílet i těžší, přesto však většinou radostný, logický následek společného aktu, a ne se vymlouvat na to, že "nesnáší pohled na krev". Nejdůležitější je však podpora manželky, která prožívá svoji "těžkou hodinku" uprostřed cizího a někdy možná i nevlídného prostředí. Nezapomenutelný je i první kontakt otce s narozeným dítětem, který doposud své dítě v bříšku manželky vnímal přeci jenom spíše zprostředkovaně a trochu neosobně.“
4. Matka, 26 let:
“Já zastávám názor, že tatínek při porodu je opravdu velká psychická podpora, zvlášť pro citlivější ženy, protože mají pocit, že v tom tzv. „nejsou samy“, ale podotýkám, že teda u mě to bylo jen ze začátku porodu, kdy byly kontrakce slabé a v 5 minutových intervalech. To jsme leželi jen na porodním sále, poslouchali rádio a manžel mě každých 5 minut hlásil, kdy přijde další kontrakce. Když už se „přiostřovalo“ a bolesti začaly být ukrutné , jsem měla pocit, že bych byla i nejradši sama a každé slovo nebo jen jeho dotek mě s prominutím obtěžovaly. A vůbec mně nevadilo ,že si manžel odskočil do města na snídani, protože v tu chvíli, kdy jsou kontrakce silné, mně bylo úplně jedno, jestli tam je. Ale je pravda, že v poslední fázi porodu jsem byla moc ráda, že tam manžel se mnou je a povzbuzoval mě, když už jsem opravdu nemohla. Shrnuto:otec u porodu oceňuji!
Ale musím říct, že paní co se mnou ležela na pokoji rodila podruhé a ani jednou tam s ní otec nebyl. Prostě k tomu chlapa nepotřebovala a byla toho názoru ,že v tomto jí chlap opravdu moc nepomůže.Co maminka to asi jiný názor. Podruhé bych manžela při porodu chtěla, hlavně pro ten pocit, že v tom nejsem sama a ať taky vidí, čím vším si ženská musí projít.“
4. Otec, 27 let :
„Pro mě to byl úplně nejlepší zážitek mého života. Myslím si, že chlap při porodu je docela velká psychická podpora pro ženu, i když v několika momentech jsem si přišel bezmocný, když jsem nemohl pomoct své manželce. A podruhé by šel do toho taky. Možná i proto , protože náš porod proběhl bez komplikací a taky jsem si přestřihnul pupeční šňůru a zastal jsem roli fotografa. Takže jsem plný spíše těch kladných dojmů jak záporných .“
5. Matka, 27 let:
„Já si porod bez manžela, otce miminka, nedokážu představit. Strašně moc mi při porodu pomohl a bez něho bych to fakt nezvládla. Manžel je ten typ, který u toho porodu vyloženě chtěl být a prožívat to se mnou. A není nic krásnějšího, než když má člověk pak v náručí ten maličký „uzlíček štěstí“, drží ho a tebe drží manžel. Fakt úžasný pocit, který všem moc přeji. U mě byla ta výhoda, že manžel se mnou chodil do předporodního kurzu, takže věděl co a jak u porodu dělat. Fakt bych to bez něj neodrodila A že to proběhlo tak hladce je určitě i jeho zásluha! Rodila bych hned zase… „
5. Otec, 33 let:
„Porod byl pro mě zážitkem na celý život a jsem strašně rád, že jsem u toho mohl být. Manželka měla rodit původně „císařem“ . Nakonec se ale dozvěděla, že může rodit normálně. Byl jsem tak šťastný, že to tak je a můžu u porodu být, že mi ukápla i slza.“
6. Matka, 29let:
„Já tedy manžela u ani jednoho porodu neměla, nechtěl a já taky ne. Nemá rád nemocnice, bílé pláště a já jsem toho názoru, že tohle chlap vidět nemusí a ta ženská v tom je stejně sama. Důležité je to, jak se pak on potom postaví k výchově. Myslím, že to spousta mužů dělá proto, aby se zavděčili a měli doma klid, kvůli okolí, aby se předvedli jací jsou“ kabrňáci“, ale ovšem i z toho důvodu, že si chtějí zažít tento neopakovatelný zážitek se svou partnerkou. Znám i takové lidi, co si to točili přímo na kameru a to už se mi zdá příliš. Ještě k tomu, proč jsem nechtěla manžela u porodu: nerada před ním brečím, nechci aby viděl bolest v mých očích, protože ty porodní bolesti jsou hrozné….“
Závěr:
Otázku společné přítomnosti u porodu by měl každý pár zvážit. Jak vyplývá z našeho příspěvku i reakcí párů, tak existuje spousta důvodů, proč by měl být otec u porodu, ale také proč ne. Podstatné je, aby volba partnera u porodu, byla dobrovolná. Taktéž je důležité, aby byl otec zapojen do předporodní péče o matku a účastnil se společně s ní předporodních kurzů, kde se spoustu věci dozví a získá důležité informace. V rámci vlastního porodu je pak velmi oceňována psychická podpora partnera, který se může účastnit porodu aktivně nebo také pouze porodu přihlížet.
30.4.2009 Kongres www.pohledynaporod.cz
Markéta Valentová, Michaela Karafiátová
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut zdravotnických studií, Ústav ošetřovatelství
Pro možnost psaní komentářů se 
